Falešný hráč

Waldemar Matuška

GmJsou tóny,kterFé se ztrácejí
Gmkrátce, krátce Dzní,
má Gmláska pláče a Fzdá se jí,
že Gmuž mě D#nevěDzní.
Jsou D#tóny, Gmkteré se Cmozvou a
Cm7nedozní, G#zní Fmvážně D#krátB7ce,
má D#láska Gmpláče a Cmje z toho
Cm7nervosní, G#říká, Fmže jsem D#zrádD7ce.
Ta Gmdívka nejdřív mě Fspoutala
jak Gmvězně v náruDčí
Gmteď je beze mne Fzoufalá,
snad Gmjí to D#poFu_Gmčí.
Snad utiCší D#kráDsný Gmpláč,
až pochoCpí, D#že Djsem Gmhráč.
Já blázen o její lásku hrál
hru mírně hazardní
a pak jsem o výhru málo stál,
jen málo, jen pár dní.
Já hrál jsem, přiznám se, malinko falešně
né právě správně
a když jsme jednou šli za město na třešně,
líbal jsem jí v trávě.
A tam se z ní stala má milá,
na krátko, krátko jen,
i když mě svou vůní zmámila,
já byl spokojen.
Snad utiší krásný pláč,
až pochopí, že jsem hráč.
Jsou tóny, které se objeví a dlouze, dlouze zní.
FMá Gmláska pláče a Fzdá se jí,
že Gmzas mě uFGmzní.
Ví, že jsem Cjen D#Ddný Gmhráč
a zvítěCzí D#kráDsný Gmpláč.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T20:12:54.72+00:00
Výsledky hledání: